Vánoce jsou největším českým lidovým svátkem. Prožívá je každý. Tedy až na pár výjimek. Jsou pro Čechy dost jiné, než pro jiné národy. Dárky nosí Ježíšek 24. prosince, stavíme si betlémy s mnoha figurkami, bojíme se, že nám zaskočí kost z kapra a vůbec dodržujeme plno zcela speciálních zvyků. Přesto si Vánoce nechráníme žádným zákonem ani výnosem, ani je nemáme uvedené jako místní památku UNESCO.

Je paráda, že vše pro nás zůstalo jaksi automatické. A to i přesto, že jsme v podstatě ateistická země s několika procenty věřících a Vánoce jsou oslavou narození spasitele. Včetně našich zvyků.

Co mě na českých Vánocích tak fascinuje a v čem jsou jiné?

Ježíšek – tajemný dárce, jehož tvář malého miminka známe z různých vyobrazení, ale pak ho již nikdo nikdy neviděl. Nespatřené kouzlo, které pomohlo odrazit nápory Dědů Mrázů a Santa Klausů. Žádné saně, komíny nebo ponožky. Náš Ježíšek zvládne rychle a nepozorovaně během jednoho večera vniknout do každé domácnosti. A stejně nenápadně bez očekávání oslav a poděkování zmizí.

Štědrý den – 24. prosince je pro nás v podstatě sváteční den, vyvrcholení očekávání (adventu) a dnem plným zvyků i dárků. Jinde se probudí 25. ráno a děkují červenobílému Santovi za dary.

Půst – i když se někteří cpou celý advent i Štědrý den až k prasknutí, naservírují si na plný stůl kapra. Symbolické postní jídlo. Také typické pro českou kotlinu. Díky Jakube Krčíne!

A na druhou stranu hojnost jídla – v titulku jsem použil pořekadlo zapsané Čeňkem Zíbrtem již v 19. století – Vánoce jsou Vánoce a pečeně je jejich sestra. A to hovoří samo za sebe.

Betlémy – jejich stavění v rodinách je velmi rozšířené. A skoro každá rodina má doma alespoň jeden, vystřižený z papíru a na pár dní ho šoupne pod stromek nebo na piáno u krbu. A těch výstav betlémů. Zkuste si je najít na webu. Stovky! A opět jsou české betlémy od těch „světových“ velmi odlišné. Běžné jsou jesličky s Rodinou, k tomu andělé, Tři králové, pastýři a trochu toho dobytka kolem. České betlémy zobrazují plno více či méně obyčejných lidí. Někteří pracují, někteří zevlují, ale většina nese Ježíškovi nějaký dárek.

Všechno zavinili čeští řezbáři. Od 13. století se do kostelů v době adventu umísťovaly jesličky – betlémy. Ty znázorňovaly Rodinu, anděla, pastýře, ovečky a Tři krále s průvodem. V polovině 18. století ale někoho napadlo vyřezat a vložit do scenérie „obyčejného člověka“. To se zalíbilo a nápad kopírovali i další. Na konci 18. století vyrazili kněží do Vídně za císařem Josefem II. A vehementně si stěžovali si. Na co? Že v Čechách se chodí lidé do kostelů více dívat na postavičky v betlémech než na jejich kázání. Josef II. to vyřešil také razantně a po svém. A zakázal jesličky v českých kostelích stavět úplně. A co na to Češi? Začali si stavět betlémy doma, navštěvovat se, dívat se na postavičky znázorňující sousedy, řemeslníky, místní osobnosti. A pravděpodobně o trochu méně chodili do kostelů. A tak dali čeští řezbáři a Josef II. základ českému „lidovému“ betlémářství, které nemá ve světě obdoby.

Jak se dříve zdobil stromek – video